[Filmy - dokument] Český ráj z ptačí perspektivy / Czech Paradise From The Air - (DVD) (2002)

Český ráj z ptačí perspektivy
(DVD full)

o-------o-------o-------o-------o-------o-------o  MediaInfo:  o-------o-------o-------o-------o-------o-------o

Půvabný kraj na Severovýchodě Čech nese i výstižné jméno, Český ráj. Poprvé tohoto jména užili lázeňští hosté v Sedmihorkách roku 1870 a odtud se název rychle šířil na nejpůvabnější oblast skal, rybníků, lesů, kouzelné lidové architektury i mnoha cenných památek v severovýchodních Čechách. Když byl v roce 1955 Český ráj vyhlášen chráněnou krajinnou oblastí, jako prví v tehdejším Československu, bylo do tohoto území začleněno necelých 100 km². V současné době se realizuje rozšíření chráněného území zhruba na dvojnásobek. Jedinečnost těchto lokalit dala podnět i k nominaci Českého ráje do seznamu světového dědictví Unesco, jako první přírodní památky, první na území České republiky. Pojďme se tedy společně podívat na tuto půvabnou oblast netradičním pohledem, který můžeme nazvat - Český ráj z ptačí perspektivy.

Bránu Českého ráje od jihovýchodu tvoří Jičín, původně nevelké město založené na přelomu třináctého a čtrnáctého století. Po Bílé Hoře byl Jičín hlavním městem Frýdlantského vévodství Albrechta z Valdštejna. Do té doby se Jičín mohl pyšnit pouze gotickým kostelem a charakteristickou věžovou bránou. Působení Albrechta z Valdštejna v Jičíně bylo obdobím, které se stalo pro město nejdůležitějším v jeho historii. Nechal zde vystavět zámek, kostel Svatého Jakuba, založil nové město, čtyřřadou lipovou alej k lodžii v Libosadě, pozval sem Jezuity a Kartuziány, kteří začali budovat své kláštery.
Městu dominuje Valdická brána, mohutná hranolová věž z let 1568-70, vysoká 52m. Bývala součástí opevnění obnoveného v šestnáctém století a dochovaného z části na západní a severní straně. Poblíž brány stojí kostel Svatého Jakuba. Jeho pozdně barokní podoba pochází z roku 1770, průčelí je novoklasicistní. Komplex zámku v rohu náměstí, šlechtické sídlo ze šestnáctého století má od osmnáctého století barokní vzhled. Nachází se v něm muzeum a galerie. Jičín a jeho okolí jsou domovem oblíbených pohádkových postaviček, loupežníka Rumcajse, jeho ženy Manky a syna Cipíska. Tyto postavičky si můžeme připomenout v jičínské expozici, anebo při tradičním jarním pochodu za Rumcajsem. V pohádkovém světě se ale jistě ocitnete, pokud navštívíte podzimní festival, Jičín - Město pohádky, kde platí pohádkové zákony.
Lipová alej podle projektu Nicolo Sebregondiho z roku 1632 měla být spojnicí rezidence v Jičíně, Letohrádku a Kartuziánského kláštera ve Valdicích.

Obora, park, později romanticky zvaný Libosad a letohrádek s Lodžií byly projektovány Nicolo Sebregondim r. 1630 a vybudovány mezi lety 1632-34. Libosad byl místem kratochvíle a zotavení. Lodžie v Libosadě spolu s Čestným dvorem jsou jistě jedny z nejzajímavějších a tvarově velmi dobrých prací v Jičínském valdštejnském stavebnictví.

Nad Libosadem se tyčí čedičový vrch zvaný Zebín. Hezká podívaná na město se otevírá z jeho vrcholu od barokní kapličky svaté Máří Magdalény z r. 1700. Kostel se hřbitovem na úpatí a dřevěná zvonice tu zbyly po vsi Zebínu zrušené Valdštejnem. V průběhu třináctého století byla Jičínská kotlina uzavřena dvěma hrady, starším severním Bradou a Jižním Velíšem.

Velíš, dříve pravěké sídliště, později hrad byl založen na místě staršího hradu po r. 1316, Půtou z Frýdlantu. Tehdy nepříliš rozlehlý hrad s palácem a věží byl v dalších letech rozšířen v rozsáhlý hradní komplex a měl ve svém podhradí osadu s kostelem, dnešní Staré místo. Po r. 1658 byl na císařův rozkaz zbořen a postupně rozebrán jako stavivo. Koncem devatenáctého století byl pak ještě poničen lomem.

Loreta, barokní kaple z r. 1694 s plochou střechou nad čedičovým lomem. V lomu byl nalezen zlatý svitek z Lužické kultury. Na okraji lesa se nachází barokní rotunda.

Přibližně dvacet kilometrů od Jičína můžeme navštívit Staré hrady. Původně gotický hrad ze čtrnáctého století byl koncem šestnáctého století přestavěn v renesanční zámek. Stopy této doby můžeme vidět na zbytcích maleb na zdech. V průčelí jsou renesanční sgrafita a v prvním nádvoří renesanční arkády. Bývalý hradní kostel je gotický s renesančním oltářem. Severní křídlo zámku bylo v devatenáctém století přestavěno na pivovar. Koncem sedmdesátých let dvacátého století byl zámek zrestaurován a částečně zpřístupněn.

obrázky jsou aktivní a nejsou z DVD (4x1920x960, 1x 1920x480)

Na okraji Českého ráje se nachází pozdně barokní zámek Dětenice. Podle pověsti vznikly Dětenice za vlády Přemyslovského knížete Oldřicha v první polovině jedenáctého století. Kníže tehdy lovil se svou družinou ve zdejších hlubokých lesích a našel zde zbloudilé a opuštěné děti. Nechal jim postavit ves a na jejich počest ji pojmenoval Dětenice. Původně zde stávala gotická tvrz. Na přelomu šestnáctého století tam panský rod Křineckých z Ronova vystavěl renesanční zámek. V průběhu staletí se zde vystřídala řada majitelů a zámek jen vzkvétal. V r. 1948 jej vyvlastnil stát, který ho nechal pustnout. Naštěstí v r. 1998 zdevastovaný zámek koupili a zrekonstruovali manželé Ondráčkovi. Nyní je přístupný veřejnosti.

Severně od Dětenic, přibližně dvacet kilometrů, se rozprostírá městečko s pozoruhodným souborem lidové architektury, Sobotka. Dochovalo se zde na dvacet roubených domů z doby kolem r. 1800. Původně trhová ves se jménem Sobunka získala při svém založení výsadu konat trhy i v sobotu. To také je možné vysvětlení pro jméno, které patří k nejstarším v Čechách. Obyvatelé se hlásali k Husovu učení, proto byla Sobotka r. 1430 dobita, hradby rozbořeny a městská práva odebrána. Koncem patnáctého století byla navrácena a Sobotečtí zbaveni roboty. Nalezneme zde goticko-renesanční kostel a vedle radnice ze šestnáctého století rodný dům spisovatele a dramatika Fráni Šrámka. Šrámek byl se Sobotkou úzce svázán po celý svůj život. Na jeho působení dnes vhodně navazuje festival literatury a mluveného slova „Šrámkova Sobotka“.

Na čedičovém vrchu, asi jeden kilometr severozápadně od středu města, na místě původní tvrze stojí barokní, původně lovecký zámeček Humprecht, který podle projektu Carla Lugary nechal v letech 1667-72 postavit Humprecht Jan Černín z Chudenic. R. 1678 zámek vyhořel a během tří let byl opraven a zvýšen. V polovině devatenáctého století byl Humprecht rozsáhle opravován a mimo jiné zrezivělý kříž na špičce věže nahrazen dnes známým půlměsícem. Traduje se, že to souvisí s příběhem zakladatele zámku, který byl vězněn v Turecku v podobné věži, ale hrabě Humprecht Černín v Turecku nebyl. Majitelé zámku se střídali a zámek chátral. Za okupace jej chtěli nacisté využít jako protiletadlovou pozorovatelnu, ale naštěstí se tak nestalo. Humprecht je dominantní stavbou charakterizující Sobotecko a naopak z ochozu se otevírají nádherné výhledy, lze spatřit i Sněžku.

Gotický hrad Kost ze čtrnáctého století byl založen Vartemberky na mohutném skalním pískovcovém ostrohu. Později zde byly vybudovány tři rybníky. Bílý, Černý a Labutí. Dodnes se zachovaly první dva. Protržením hrází se kdykoliv okolí hradu mohlo stát nepřístupným. Nejbytelnějším stavením hradu je takzvaná „Bílá věž“, jejíž základna je ve tvaru lichoběžníku, tak že z jednoho místa pod hradem lze spatřit všechny čtyři rohy této věže současně. V paláci nalezneme sbírky gotického umění a na sklech kaple gotické malby ze začátku patnáctého století. V průběhu staletí se v jeho držení vystřídala řada předních českých šlechtických rodů. Každý z nich přispěl k jeho stavebnímu vývoji svým dílem. Jméno hradu vzniklo z pověsti, ve které Jan Žižka se svými vojsky obléhal Kost. Po neúspěšném dobití Žižka zavelel k ústupu a pravil: „Hrad je tvrdý jako kost a kost patří psu“. Pravdou ale je, že v historických spisech není o Žižkovi v souvislosti s Kostí ani slovo. Název hradu pak zvolili jeho zakladatelé skutečně jako synonymum pevnosti a nedobytnosti.

Hrad Valečov byl postaven na počátku čtrnáctého století na výběžku skalnaté výšiny Mužského. Prvními majiteli byli Valečovští z Valečova. Obytné a hospodářské prostory vytesané na třech skalních blocích byly doplněny roubenými dřevěnými stavbami. V první polovině osmnáctého století byl hrad ponechán svému osudu. V devatenáctém století tam sídlila chudina a ještě na počátku dvacátého století byly skalní světničky obývány. Dnes po hradu zůstávají skromné zbytky, dřevěné části zcela zmizely. Celý areál je však velice působivý. Ne náhodou je Valečov považován za jeden z našich nejkrásnějších skalních hradů.

Z daleka viditelný čedičový vrch Mužský dominuje kouzelné oblasti Příhrazských skal, rozdělené roklemi a údolíčky na řadu menších pískovcových skupin. Osídlení zde bylo již od doby kamenné. Pomník na vrchu připomíná válečné události r. 1866. Z Mužského se otevírá ničím neomezený kruhový rozhled na Jizerské hory, západní část Krkonoš, Trosky a Vyskeř v Českém ráji, České středohoří, Bezděz, Ralsko a Ještěd. Za ideálních podmínek lze dohlédnout ještě o kus dál. Říká se, že je možné vidět až polovinu Čech.

Skalní útvar známý jako Drábské světničky patří do jedné z pískovcových skupin kolem čedičového vrchu Mužský. Původně zde bylo pravěké sídliště, pak slovanské hradiště. Patrně začátkem patnáctého století zde byl založen hrad, před zdokonalením střelných zbraní prakticky nedobytný. Světničky vytesané ve skalách sloužily především jako zásobárny. Žilo se ve dřevěných obydlích. Ještě dnes zde najdeme osmnáct světniček zcela, nebo částečně vytesaných do pískovcové skály, stopy po dřevěných stavbách a mostních konstrukcích. Je patrné, že Drábské světničky ještě za třicetileté války sloužily jako úkryt pří válečných taženích Císařského i Švédského vojska. Areál skýtal útočiště i později, například za druhé světové války se zde soustřeďovali partyzáni.

Vydáme-li se směrem na sever od Příhrazských skal, asi dvanáct kilometrů od Turnova, dostaneme se k zámku Sychrov. Od čtrnáctého století zde bývala ves Svojkov s poplužním dvorem zvaným Sychrov. Svojkovské panství drželi páni z Kyjova. Po Bílé hoře jim byl majetek zkonfiskován a Svojkov se Sychrovem získal Albrecht z Valdštejna. Pak se zde vystřídalo několik majitelů. Původní Svojkov počátkem osmnáctého století zanikl a zámek postavený koncem sedmnáctého století, tedy v době baroka byl nazván Sychrov. Svou nynější podobu zámek získal ale až v průběhu devatenáctého století. Zasloužil se o to knížecí rod Rohanů, který jej koupil v r. 1820. Rohanové zámek přestavěli ve stylu romantické gotiky. Uvnitř zámku se ukrývají cenné sbírky a nalezneme tam i největší soubor francouzského portrétního malířství v Evropě. Na zámecký komplex navazuje park, který patří k nejkrásnějším a nejbohatším u nás. Mezi cizokrajnými stromy najdeme romantické stavby Gloriet a Arturův hrádek. Sychrov je spojen se jménem skladatele Antonína Dvořáka, který tam často a rád jezdil.

Zříceninu hradu Frýdštejn najdeme severovýchodně od Sychrova. Hrad doslova nalepený na pískovcovém ostrohu byl založen ve druhé polovině čtrnáctého století. Důmyslně založený a pevný hrad prokázal svou odolnost zejména v období husitských válek. Majitelé Frýdštejna se často střídali a od poloviny šestnáctého století byl hrad opuštěn a pustl. Dominantou poměrně zachovalé zříceniny je mohutná, patnáct metrů vysoká válcová věž o průměru devět metrů, se zdmi o tloušťce dva metry. V dolní části hradu zůstali i výrazné zbytky paláce, ohradní zdi, padacího mostu a řada místností vytesaných ve skále. Na Frýdštejně se točily některé scény z české filmové pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci.

Jako pohádkový drak, který usnul před miliony let, když se napájel z Jizery, ční nad Maloskalskem divoký skalnatý Vranovský hřeben. Letovisko Malá skála patří k nejoblíbenějším rekreačním střediskům Českého ráje a své jméno získala podle gotického hradu Skály, zvaného také Vranov. Přídavné jméno „Malá“ se začalo používat od sedmnáctého století pro odlišení jiného hradu stejného jména - Hrubé skály. Hrad Skály byl vybudován na těžko přístupné skále na počátku patnáctého století. Sotva o sto let později bylo sídlo pro značné nepohodlí opuštěno. V devatenáctém století majitel Maloskalského panství, průmyslník František Zachariáš Römisch, přeměnil opuštěné hradiště na romantický panteon. Vybudoval zde kapli, množství pomníků a náhrobků, jež připomínaly různé historické události a osobnosti. Dnes se dochovaly pouhé zbytky. Vranovský hřeben je pozoruhodným dokladem horotvorných pochodů v dávné minulosti.

Významnou dominantou Maloskalska jsou Suché skály. Říká se jim také Kantorovy varhany, či Maloskalské dolomity. Ostře rozeklané pískovcové věže vznikly vyzdvižením spodních křídových pískovců při Lužickém zlomu. Suché skály jsou původním pokračováním Vranovského hřebenu. Skalní stěny a věže jsou vyhledávaným horolezeckým terénem. V minulých letech tu byly vybudovány chodníčky a žebříčky zpřístupňující průchody mezi jednotlivými stěnami.

Na okraji obce Daliměřice, která je dnes již součástí Turnova se nachází zámek Hrubý Rohozec. Původně zde na pískovcové terase nad pravým břehem Jizery stával hrad Rohozec, jehož podoba se nedochovala. Hrad z přelomu třináctého a čtrnáctého století byl založen rodem Markvarticů. Za Johanky z Krajku byl v letech 1513-16 Rohozec přestavěn na honosný, pozdně gotický zámek. Dnes v sobě zámek spojuje několik stavebních slohů. Od rané i vladislavské gotiky přes renesanci a baroko k novogotickým prvkům. Poslední stavební úpravy jsou spojeny se jmény posledních majitelů, Des Foursů. V interiéru byla soustředěna sbírka historického nábytku, nádobí, zbraní, rodinných portrétů a podobně. Zámek je obklopen menším parkem s mohutnými exempláři dřevin a význačnými lidovými plastikami, přinesenými sem z okolí Turnova.

Hrad Valdštejn byl založen v druhé polovině třináctého století a je pokládán za kolébku rodu Valdštejnů. Hrad byl postaven na třech pískovcových skalách, propojených dřevěnými mosty. Od čtrnáctého století se v jeho držení vystřídala řada majitelů a po požáru v šestnáctém století zůstal již neobydlen. V osmnáctém století se Valdštejn stal poutním místem a areál prošel stavebními úpravami v duchu barokního romantismu. Byla přistavěna kaple svatého Jana Nepomuckého. Skalní bloky spojily kamenné mosty, ozdobené sochami zemských patronů. Později zde byl postaven hostinec, vstup do hradu zakončen empírovou branou a na místě poustevny byla postavena výklenková kaple s obrazem svatého Jana Křtitele od Františka Maška. Světcova tvář je považována za jediný portrét romantického básníka Karla Hynka Máchy. Tuto domněnku se však nepodařilo spolehlivě doložit.

Čistý vzduch, klid, oku lahodící příroda a také několik pramenů, z nichž hlavní Aloisův, nazývaný též Sedmihorka, dal vzniknout lázním Sedmihorky. Lázně byly založeny r. 1841 a slavnostně otevřeny 15. května o rok později. Za tímto v pravdě historickým činem stáli majitel panství Alois Lexa a Turnovský lékař doktor Antonín Šlechta. Šlechtova léčebná procedura kombinovala působení vodních lázní, tělesného pohybu na zdravém vzduchu a diety. Lázně brzy získaly značnou oblibu a léčily se tu i známé osobnosti, jako například Jan Neruda, či Eliška Krásnohorská. Právě kdosi z kruhu těchto hostů nazval okolní přírodní scenérie Českým rájem.

Čedičový vrch Vyskeř lze zdaleka dobře rozeznat podle jeho charakteristického kuželovitého tvaru. Vzrostlé stromy ale postupně zakryly kdysi neomezený, krásný kruhový výhled po Českém ráji. Na jeho temeni se nachází osmiboká poutní kaple svaté Anny z devatenáctého století.

Hruboskalské skalní město, podobně jako jiná skalní města Českého ráje, je pozůstatkem usazenin vzniklých na dně moří v křídovém období druhohor. Poté, co moře ustoupilo, došlo v třetihorách k jejich rozpukání a následná eroze je vymodelovala do dnešních tvarů. Lidová fantasie si k některým vymyslela půvabné pověsti a jiným zase dala názvy dle toho, co připomínají. Například Kapelník a Kapela.

V polovině čtrnáctého století byl Hynkem z Valdštejna na pískovcových skalách spojených mosty vybudován hrad. Původně nesl jméno Skály, ale později byl nazýván Hrubá skála, aby se odlišil od Malé skály. Od prostranství dělí hrad strž, která byla překlenuta padacím mostem. Dnes tu stojí pevný kamenný most, ozdobený cennými barokními sochami svatého Floriána a Vavřince z r. 1725 od Josefa Jelínka z Kosmonos. První část hradu zahrnovala konírny a obytné prostory. Voda sem byla dovedena z pramenu Sousedy, který je asi sedmdesát pět metrů vysoko ve skalách. Gotický hrad byl v šestnáctém století za pánů Smiřických přestavěn na renesanční zámek. Následujícími majiteli byli Valdštejnové, kteří jej drželi až do r.1821, kdy zámek prodali rytířům z Aehrenthalu. Ti Hrubou skálu upravili do dnešní novogotické podoby.

K nejznámějším místům Českého ráje neodmyslitelně patří zřícenina hradu Trosky, symbol celé oblasti. Hrad byl vybudován koncem čtrnáctého století Čeňkem z Vartemberka na dvou izolovaných čedičových sucích. Na obou skaliscích byly postaveny věže, jimž lidé dali příznačná jména, vyšší a štíhlejší Panna a nižší Baba. Hrad to byl pevný již při prvním pohledu. Střídali se tam různí majitelé, včetně Albrechta z Valdštejna. Nikdo se ale nevěnoval interiéru hradu, jediná péče byla věnována jeho obranyschopnosti. Po vypálení hradu císařským vojskem r. 1648 už hrad skutečně zůstával v troskách. Až r. 1841 majitel Hruboskalského panství, Alois Lexa z Aehrenthalu zahájil větší opravy zříceniny, ale jeho smrt o dva roky později všechny snahy překazila. Bohuslav Balbín, autor první vlastivědné encyklopedie Čech, měl možnost dobře poznat krajinu kolem Trosek. Jedinečnost místa doložil tímto svědectvím:
„Mohu za svědka uvésti muže váženého, proslaveného procestováním celé Evropy, ano i Asie a Egypta, jenž, když se tudy s páterem naším bral cestou, výslovně tvrdil, že po spatření oněch pouští Asijských a Afrických, nic tak podobného Egyptu nespatřil, jako tato pustá a hrdá zákoutí.

Věžický rybník, též zvaný „Věžák“ zaujímá rozlohu devět hektarů. Je třetím ze tří rybníků v Želejovském údolí. Při pohledu na tuto oblast si možná vzpomenete na televizní film „Jak dostat tatínka do polepšovny“. Ten se tu natáčel. V posledních letech zde došlo k některým úpravám, ale romantický pohled na nádherné chalupy na břehu a na vodní hladinu, ve které se zrcadlí skály a borové lesy, tak to vše tady zůstalo.

Jinolické rybníky patří k nejnavštěvovanějším rekreačním střediskům Českého ráje. Nalezneme tu tři rybníky. Oborský, Němeček a Vražda.

Skalní přírodní rezervace Prachovské skály u Jičína přitahuje nejen turisty a rekreanty, ale také horolezce, kteří zde pro svůj lezecký sport nacházejí množství vhodných pískovcových skalních věží. Téměř celý Český ráj je z hlediska geologického součástí české křídové tabule. Její vznik spadá do období druhohor, zhruba před sto miliony lety, kdy do snížených částí českého masívu začalo pronikat mělké moře. V něm se usazovaly pískovce, slínovce, jílovce, nebo opuky. Lesy českého ráje jsou převážně druhotné smrčiny, na skalních plošinách pak převažují bory, místy prostoupené chudými kyselými doubravami. V nich, na mělké půdě, vzniklé rozpadem křemičitých pískovců, tvoří rozsáhlé porosty borůvka, různé kapradiny, četné mechy a lišejníky. V minulosti skýtali přirozené útočiště. Již v mladší době kamenné tady existovaly osady. V r. 1866 se zde odehrála jedna z bitev Prusko-Rakouské války. Připomínkou jsou četné pomníčky. Prachovské skály byly pro turistiku objeveny v r. 1879, kdy sem s přáteli zavítal známý pražský průmyslník Vojta Náprstek. Na jeho iniciativu navázali studenti a profesoři Jičínského gymnázia a později i členové klubu Českých turistů, kteří zpřístupnění a propagaci skal věnovali nemálo času. Pro pohodlí návštěvníků Prachovských skal zde bylo postaveno několik ubytovacích a stravovacích zařízení.

Český ráj patří mezi nejnavštěvovanější místa České republiky. Každý návštěvník se zde projde jistou etapou historie. Má možnost shlédnout nespočetně přírodních krás a v neposlední řadě zde načerpá nové síly. Je to místo, které zanechá v člověku hezké vzpomínky a kam se jistě rád vrátí. V Českém ráji má svá rodiště řada slavných osobností. Mnozí v něm našli zalíbení. Český historik Josef Pekař, rodák z Malého Rohozce u Turnova, napsal o krajině Českého ráje:

Na tom světě žádná jiná,
mohl bych opakovati o této krajině,
jíž, věřím, není podobné v okruhu světa,
do níž se vracím znovu a znovu,
abych se nadýchal fyzické i mravní krásy její.
Nabral nových sil, nasytil se otčinou.
V ní a skrze ní stal jsem se tím, čím jsem,
českým vlastencem a historikem.

obrázky jsou aktivní a nejsou z DVD


Skalní hrad Drábské světničky - v oblasti zvané Mužský, kousek od Mnichova Hradiště (4538x1368)


Skalní město - Hruboskalsko - mezi hradem Valdštejn a zámkem Hrubá skála (2720x1088)


Skalní město - Prachovské skály u Jičína (2560x1920)



Mapa celé oblasti Českého ráje - JPEG 4876x3481

http://www.fotoskladnik.cz/upload/original/010428030411-Český_ráj_mapa.jpg