Napsal: Michail Bulgakov
Jazyk: Cz
Rok: 1964-2011
Kvalita: 128 kbps/44100 Hz, Joint Stereo
Čas:11:47:33
1964 Poslední dny
Tragické vyústění života Alexandra Sergejeviče Puškina popsal v satirizující hře Poslední dny ruský prozaik a dramatik Michail Bulgakov. Prostřednictvím režimu nepohodlného romantického básníka se Bulgakov zabývá manipulačními praktikami a intrikami vládnoucího systému, zosobněného nejen tajnou policií. Historické souvislosti ukazuje ve světle zdánlivě soukromé milostné avantýry Puškinovy manželky, čímž vynikají situace, týkající se pravděpodobných okolností básníkovy smrti.
Překlad a úprava Jaromír Studený. Scénická hudba Jiří Hanousek. Dramaturg Karel Gissübel. Režie Vladimír Vozák.
Osoby a obsazení: básníkův hlas (Otakar Dadák), Puškinová (Myriam Hynková), Gončarovová (Jana Kuršová), Voroncovová (Jiřina Prošková), přednostová (Jarmila Kurandová), Ritkov (Karel Kabíček), Nikita (František Šlégr), Duntes (Josef Husník), Dolgorukov (Rudolf Jurda), Bogomanov (Arnošt Navrátil), Nikolaj I. (Josef Karlík), Žukovskij (Zlatomír Vacek), Hekkeren (Rudolf Chromek), Dubelt (Stanislav Hejný), Benkendorf (Karel Hospodský), Rakejev (Vladimír Pavlar), Stroganov (Miloš Hájek), Danzas (Jaroslav Dufek), student (Jiří Tomek), důstojník (Ladislav Večeřa), přednosta poštovní stanice (Štěpán Zemánek), podkomoří (Alois Liškutín), sluha u Hekkerena (Jaroslav Kuneš), policejní dozorce (Karel Adam) a činoherní sbor.
1967 Útěk
Hra Michaila Bulgakova Útěk o osudu ruské emigrace v čase občanské války nebyla za autorova života v SSSR nikdy uvedena. Její českou rozhlasovou verzi připravil v roce 1967 z překladu Sergeje Machonina Evžen Turnovský.
Rozhlasová inscenace natočená v témže roce v brněnském studiu v režii Vladimíra Vozáka, se dočkala jediného uvedení v květnu 1968. Uslyšíte v ní například Vlastu Fialovou, Ladislava Lakomého, Jaroslava Kuneše, Josefa Karlíka a další mladistvé hlasy legendárních herců. Hudbu ke hře složil Zdeněk Pololáník.
1987 Mistr a Markétka
Bulgakovovo vrcholné a poslední dílo, které autorovi právem získalo světovou proslulost. V Bulgakovově groteskním mnohavrstevném mystériu se rozvíjí a prolíná více rovin: je stejně tak fantaskním a symbolickým obrazem doby jako realistickým vylíčením dusné atmosféry Moskvy 20. a 30. let, biblickým apokryfem, eschatologickou vizí i ostrou satirou na poměry. Svůj „příběh novodobého Fausta“ začal Bulgakov psát v r. 1929 a poslední úpravy diktoval, už slepý, své ženě pět dní před smrtí roku 1940.
Osoby a obsazení: Mistr (Ladislav Frej), Markétka (Helena Friedrichová), Woland (Miloš Kopecký), Kňour (Josef Vinklář), Korovjev (Josef Langmiler), Azazelo (Jan Teplý), Hela (Sylva Turbová), Pilát Pontský (Eduard Cupák), Marek Krysobijec (Milan Neděla), Ivan Bezprizorný, básník (Jiří Ornest), Jošua Ha Nocri (Viktor Preiss), Kaifáš (Zdeněk Kutil), Tajemník (Josef Velda), Míša Berlioz (Ilja Prachař), Lotrov, ředitel Varieté (Vladimír Brabec), Rimský, provozní ředitel Varieté (Svatopluk Beneš), profesor Stravinský, psychiatr (Pavel Pípal), spisovatel (Antonín Hardt), spisovatel (Milan Klásek), Semetriková (Blanka Maršálková), Zalímcov (Jiří Pleskot), Dvoubratský (Svatopluk Skládal) a další.
1992 Osudná vejce
Profesor V. I. Persikov vynalezne paprsek, který urychluje buněčný růst a množení. Ve stejnou chvíli v Rusku pomřou všechny slepice. Jeden člověk, který se jmenuje Osud, chce použít paprsku k namnožení slepic z dovezených vajec. Profesor Persikov to však nechce dovolit, paprsek se musí zkoumat. Chce to zkoumat na plazech a na pštrosech. Omylem se zamění zásilky slepičích a plazích vajíček a jelikož Osud není biolog a nepozná rozdíl, začne množit hady a pštrosy. Ty narostou do obřích rozměrů a mají velmi rychlou schopnost množit se. Nikdo si s tím neví rady, vojsko prohrává bitvy proti plazům…
Dramaturgie Svatava Růžičková. Dramatizace Josef Morávek. Přeložila Alena Morávková. Autor písní Jaroslav Šťastný. Režie Jaromír Ostrý. Osoby a obsazení: profesor Persikov (Ladislav Lakomý), docent Ivanov (Pavel Leicman), Pankrát (Erik Pardus), Alexandr Semjonovič Osud (Miroslav Středa), Máňa (Zdena Herfortová), správce (Pavel Kunert), Duňa (Eva Lesáková), Ščukin (Jiří Tomek), Poljatis (Pavel Zatloukal), občan (Jaroslav Dufek), občanka (Eva Hradilová), redaktor (Tomáš Herfort), redaktorka (Lubomíra Sonková), ředitel kabaretu (Jiří Brož), Šarms (Břetislav Rychlík), madam Žertrůda (Lenka Filipová), Ptakin (Jaroslav Fert), Bronskij (Alois Liškutin), žena (Sylva Talpová) a další.
1993 Povídky
Čtyři povídky v překladu Ludmily Duškové a Aleny Morávkové. Účinkuje Vladimír Brabec.
2002 Pilát Pontský
Osudný den v životě římského prokurátora.
Překlad Libor Dvořák. Rozhlasová úprava Jan Kašpar. Režie Hana Kofránková.
Osoby a obsazení: vypravěč (Bořivoj Navrátil), dále účinkují Petr Kostka, Lukáš Hlavica, Pavel Soukup, Ilja Racek, Miroslav Středa, Tereza Kostková a Miroslav Šimůnek.
2011 Divadelní román
Divadelní román poodhaluje čtenářům lákavý a tajemný svět divadla s jeho zákulisím, hereckými šatnami s vůní líčidel, magickou proměnou herců v dramatické postavy, ale i s intrikami a půtkami, zkrátka vším, co život u divadla přináší. Jde o dílo nedokončené, a přesto kompaktní.
Překlad Alena Morávková. Připravila Eva Willigová. Režie Hana Kofránková.
Účinkuje Lukáš Hlavica.
2011 Dopis vládě SSSR
V roce 1929 byly všechny jeho práce včetně Bílé gardy, románu, který (z ne zcela pochopitelných důvodů) měl v oblibě Stalin, zakázány. Bulgakov píše Dopis vládě SSSR, v němž výstižně shrnuje svoji situaci a žádá o možnost pracovat v některém z moskevských divadel v jakékoli profesi anebo, neuzná-li to sovětská moc za vhodné, o svolení k emigraci. Na tento dopis nedostal nikdy odpověď. Zemřel 10. března 1940 na vrozenou ledvinovou nemoc a je pohřben v Moskvě na Novoděvičím hřbitově.
Z překladu Magdalény Novákové připravila Alena Zemančíková. Účinkuje Jiří Schwarz. Režie Jaroslav Kodeš.
2011 O prospěšnosti alkoholismu
Překlad Anna Fričová. Připravila Eva Willigová. Režie Ivan Chrz.
Účinkuje Miroslav Donutil.
