Obal:
![thumb]()
Odkaz: https://www.metal-archives.com/bands/Hrobar/3540437151
Artist......: Hrobar
Album......: Rychlá smrt
Genre......: Trash Metal
Source......: CD
Year......: 2018
Ripper......: EAC (Secure mode) / LAME 3.92 & Asus CD-S520
Codec......: LAME 3.99
Version......: MPEG 1 Layer III
Quality......: Standard, (avg. bitrate: 171kbps)
Channels......: Joint Stereo / 44100 hz
Tags......: ID3 v1.1, ID3 v2.3
Information......:
Ripped by......: somebody on 6.5.2019
Posted by......: somebody on 12.5.2019
News Server......: news.astraweb.com
News Group(s)......: alt.binaries.sounds.mp3.m
Included......: NFO
------
Tracklisting
------
1. Hrobar - Hrobarina [01:00]
2. Hrobar - Do mrtva [00:57]
3. Hrobar - Rešeto [01:30]
4. Hrobar - Vykopávka [01:50]
5. Hrobar - Doktor krompáč [01:01]
6. Hrobar - Zubna víla [01:30]
7. Hrobar - Tvrdá zem [01:31]
8. Hrobar - Amen Tma [01:35]
9. Hrobar - Dreveny spacák [01:18]
10. Hrobar - Zahrabaný s diplomom [01:05]
11. Hrobar - Buchty Na Pare [01:48]
12. Hrobar - Anča dlaňovka [01:07]
13. Hrobar - Kopeme [01:40]
14. Hrobar - Čakan z černobylu [01:19]
15. Hrobar - Malá rakva [01:15]
16. Hrobar - Hrobokop [01:57]
17. Hrobar - Brigáda [01:12]
18. Hrobar - Na háku [01:31]
19. Hrobar - Lopatou Po Hlave [01:55]
20. Hrobar - Padla [01:31]
Playing Time......: 28:41
Total Size......: 37,05 MB
U nás doma vždycky tak nějak frčela spíše kytarová muzika. Ale byl jsem ještě hodně mladý pískle, když mě učarovala jakási heavy neotesanost, kterou thrash metalový kapely dotáhly k naprosté dokonalosti. Zatímco se heavy metal stával uměním, tak thrash metal byl pro mě hudební žánr pro nehudebníky. Tady si každej mohl mlátit, co a jak chtěl a zpěváci, kteří neuměli zpívat, si mohli v klidu řvát. Jenomže i tady skončila éra nahrávání alba za sedm dní a když se člověk naučil svůj nástroj ovládat, tak to chtěl taky prodat a jistý exhibicionismus ovládl i thrash metal. Samozřejmě, že hudební vývoj šel vpřed a s ním i technické možnosti při nahrávání. Šel jsem tedy s dobou a začal se ze mě stávat náročnější posluchač. Liboval jsem si v náročných kompozicích a čistém zvuku, kde bylo slyšet kdejaké vrznutí. Jenomže se mi postupem času začalo stýskat po tradiční pointě rebelantství a v současné době, kdy se metalem nazývá kdeco, nezbývá nic jiného, než jaksi rezignovat na své mládí a umřít. Jenže v dobách, kdy již tedy začínám pomalu a jistě trénovat skoky do rakve, ke mně do tý rakve přiskočí nějakej HROBAR a chce si se mnou zahrát kostky s osudem při štamprleti pálenky. Trapné to povolání v urnovém háji a ještě trapnější hra. Ale tak rychlá, že se trapnou vlastně nemůže ani stát. S drzým šklebem mi oznamuje, že nikdy se nevrátí pohádka mládí raných Tankard, Sodom, Destruction či Slayer, ale vždycky se najde nějakej bastard, kterej se o jistou zparchantělost oněch dob otře a ušpiní si svůj nevlastní ksicht. Třeba zrovna jako on. Do mrtva a ještě dál se s tím nesere a v krátkých, rychlých dvaceti písničkách to prostě namlátí hlava nehlava, co se do všech hrobů vejde. Jo, když se kope novej hrob na starým hřbitově, tak tomu krumpáči musíš dát razantnost a rozhodně nepočítej s vůní čerstvé ornice, ze které se ani osel neposere. Ohánět se nějakým retrem se v poslední době stal docela trend. Jenomže ono nestačí si nemýt a nečesat vlasy, ale tu chlípnou rachoťárnu mít v srdci. To potom ta rychlá smrt příjde i bez tréninku skoků do rakve. Slovenský HROBAR má tedy pěkně zkaženou krev a fakt se s ničím nesere a kdo ví, jestli vám na vaši rakev nenasere dřív, než vám dá lopatou po kebuli. Jejich album je zparchantělá špína přímočarých osmdesátých let, kde mi nikdo diplomaticky nezkoušel lhát, že chcípneš a prostořece vám nabídne eventualitu, kterou nechcete. Dost si na tomhle neotesaně neučesaném albu ujíždím, ale má i jednu vadu na kráse. Tím nemyslím ten archaický zvuk, protože ten je k takovéhle ušmudlané muzice naprosto fajnovej. Přeci žádnej hrobař nehloubí hrob pozinkovanou lopatou s nerezovou násadou. Ale písničky samotné trpí jakousi fádností ve smyslu, že nemají fakt nějakou hitovou překvapivost, jak tomu bylo třeba u takových opilců Tankard. Teď se tímto albem docela bavím, ale pokud do roka nepřijde další rychlá smrt, tak na hrobaře, který se mnou chtěl hrát kostky osudu asi zapomenu a budu pokračovat v tréninku skoků do rakve přes rumovou obruč.
Odkaz: https://www.metal-archives.com/bands/Hrobar/3540437151
Artist......: Hrobar
Album......: Rychlá smrt
Genre......: Trash Metal
Source......: CD
Year......: 2018
Ripper......: EAC (Secure mode) / LAME 3.92 & Asus CD-S520
Codec......: LAME 3.99
Version......: MPEG 1 Layer III
Quality......: Standard, (avg. bitrate: 171kbps)
Channels......: Joint Stereo / 44100 hz
Tags......: ID3 v1.1, ID3 v2.3
Information......:
Ripped by......: somebody on 6.5.2019
Posted by......: somebody on 12.5.2019
News Server......: news.astraweb.com
News Group(s)......: alt.binaries.sounds.mp3.m
Included......: NFO
------
Tracklisting
------
1. Hrobar - Hrobarina [01:00]
2. Hrobar - Do mrtva [00:57]
3. Hrobar - Rešeto [01:30]
4. Hrobar - Vykopávka [01:50]
5. Hrobar - Doktor krompáč [01:01]
6. Hrobar - Zubna víla [01:30]
7. Hrobar - Tvrdá zem [01:31]
8. Hrobar - Amen Tma [01:35]
9. Hrobar - Dreveny spacák [01:18]
10. Hrobar - Zahrabaný s diplomom [01:05]
11. Hrobar - Buchty Na Pare [01:48]
12. Hrobar - Anča dlaňovka [01:07]
13. Hrobar - Kopeme [01:40]
14. Hrobar - Čakan z černobylu [01:19]
15. Hrobar - Malá rakva [01:15]
16. Hrobar - Hrobokop [01:57]
17. Hrobar - Brigáda [01:12]
18. Hrobar - Na háku [01:31]
19. Hrobar - Lopatou Po Hlave [01:55]
20. Hrobar - Padla [01:31]
Playing Time......: 28:41
Total Size......: 37,05 MB
U nás doma vždycky tak nějak frčela spíše kytarová muzika. Ale byl jsem ještě hodně mladý pískle, když mě učarovala jakási heavy neotesanost, kterou thrash metalový kapely dotáhly k naprosté dokonalosti. Zatímco se heavy metal stával uměním, tak thrash metal byl pro mě hudební žánr pro nehudebníky. Tady si každej mohl mlátit, co a jak chtěl a zpěváci, kteří neuměli zpívat, si mohli v klidu řvát. Jenomže i tady skončila éra nahrávání alba za sedm dní a když se člověk naučil svůj nástroj ovládat, tak to chtěl taky prodat a jistý exhibicionismus ovládl i thrash metal. Samozřejmě, že hudební vývoj šel vpřed a s ním i technické možnosti při nahrávání. Šel jsem tedy s dobou a začal se ze mě stávat náročnější posluchač. Liboval jsem si v náročných kompozicích a čistém zvuku, kde bylo slyšet kdejaké vrznutí. Jenomže se mi postupem času začalo stýskat po tradiční pointě rebelantství a v současné době, kdy se metalem nazývá kdeco, nezbývá nic jiného, než jaksi rezignovat na své mládí a umřít. Jenže v dobách, kdy již tedy začínám pomalu a jistě trénovat skoky do rakve, ke mně do tý rakve přiskočí nějakej HROBAR a chce si se mnou zahrát kostky s osudem při štamprleti pálenky. Trapné to povolání v urnovém háji a ještě trapnější hra. Ale tak rychlá, že se trapnou vlastně nemůže ani stát. S drzým šklebem mi oznamuje, že nikdy se nevrátí pohádka mládí raných Tankard, Sodom, Destruction či Slayer, ale vždycky se najde nějakej bastard, kterej se o jistou zparchantělost oněch dob otře a ušpiní si svůj nevlastní ksicht. Třeba zrovna jako on. Do mrtva a ještě dál se s tím nesere a v krátkých, rychlých dvaceti písničkách to prostě namlátí hlava nehlava, co se do všech hrobů vejde. Jo, když se kope novej hrob na starým hřbitově, tak tomu krumpáči musíš dát razantnost a rozhodně nepočítej s vůní čerstvé ornice, ze které se ani osel neposere. Ohánět se nějakým retrem se v poslední době stal docela trend. Jenomže ono nestačí si nemýt a nečesat vlasy, ale tu chlípnou rachoťárnu mít v srdci. To potom ta rychlá smrt příjde i bez tréninku skoků do rakve. Slovenský HROBAR má tedy pěkně zkaženou krev a fakt se s ničím nesere a kdo ví, jestli vám na vaši rakev nenasere dřív, než vám dá lopatou po kebuli. Jejich album je zparchantělá špína přímočarých osmdesátých let, kde mi nikdo diplomaticky nezkoušel lhát, že chcípneš a prostořece vám nabídne eventualitu, kterou nechcete. Dost si na tomhle neotesaně neučesaném albu ujíždím, ale má i jednu vadu na kráse. Tím nemyslím ten archaický zvuk, protože ten je k takovéhle ušmudlané muzice naprosto fajnovej. Přeci žádnej hrobař nehloubí hrob pozinkovanou lopatou s nerezovou násadou. Ale písničky samotné trpí jakousi fádností ve smyslu, že nemají fakt nějakou hitovou překvapivost, jak tomu bylo třeba u takových opilců Tankard. Teď se tímto albem docela bavím, ale pokud do roka nepřijde další rychlá smrt, tak na hrobaře, který se mnou chtěl hrát kostky osudu asi zapomenu a budu pokračovat v tréninku skoků do rakve přes rumovou obruč.
